1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.